HAJNÍ KOSTEL

Kdo jsme? Odkud přicházíme? Kam jdeme? Každá generace si jednoho dne položí tuto otázku. 

Každá generace začne jednoho dne pátrat po svých kořenech a tam, kde nebude nalézat historické prameny, popustí uzdu své fantazii. Tak se stalo, že v jednom takovém zlomu nazvali lidé skálu v dolní části hřebene Poledních kamenů Hainskirche, v překladu kostel v háji nebo přesněji pohanská svatyně. Prostí horalé tušili, že před křesťanskou vírou tu bylo něco jiného, bližšího přírodě, lesům, skalám, vodě i živým tvorům. Marně však vyvolávali duše svých předků, aby jim odpověděly na jejich otázky. Paměť národa je krátká, udržuje-li se pouze ústním podáním, ale hlas krve je vytrvalý. Lidská fantazie tedy stvořila na vrcholovém kameni pohanský oltář a za času slunovratů nechala do skalních mís stékat krev zvířecích i lidských obětí. Okolní bukové háje pak byly svědky tajemných duchovních obřadů. Leč čas neúprosně běžel a křesťanství se dostávalo hloub a hloub pod kůži místních. Přicházeli i noví osadníci, a tak z pohádek předků pomalu zůstal jen starý název Hainskirche neboli Hajní kostel. Nové časy přinesly i laskavější legendu. Ve skále je ukryt poklad. Na Velký pátek šla tudy žena s malým synkem. V kostele v Bílém Potoce právě začali zpívat pašije. Skála se před ní otevřela a ona vstoupila do nitra země. Všude byla spousta pokladů. Žena postavila dítě na zem a začala jako smyslů zbavená vynášet poklady před jeskyni. Zpěv pašijí skončil a skála se s rachotem zavřela. Žena zůstala stát před chladnou kamennou stěnou a dítě bylo uvnitř. Myslela, že zešílí. Celý rok se jako v mátohách ploužila po horách, až na Velký pátek opět stanula v těch místech. Skála se znovu otevřela a žena uviděla svého chlapečka živého a zdravého, jak se na ni směje. Na nic nečekala, popadla ho do náručí a utíkala s ním domů. Po pokladu ukrytém ve skále už nikdy ani nevzdechla. Dobře věděla, že to nejcennější na světě má doma.

HAJNÍ KOSTEL – VYHLÍDKA SE SKRYTÝM POKLADEM

Bílý Potok, železniční stanice – rozcestí značených cest (0,5 km) – rozc. U Liščí chaty (2 km) – vodopád Černého potoka (3,5 km) – zpět na hlavní cestu – odbočka k Hajnímu kostelu – Hajní kostel (4,5 km) – stejnou cestou zpět do Bílého Potoka. Celkem 9 km, bez odbočky k vodopádu 8 km.
Námaha během většího stoupání bude odměněna řadou působivých výhledů.

Od železniční stanice půjdeme krátce po červených značkách. U rozcestníku značených cest narazíme na zelené značky, které nás budou provázet po celý výlet. Projdeme kolem chatového tábora a zvolna stoupáme k lesu. Po vstupu do lesa se výstup postupně stane namáhavějším. Značení se vyhýbá tzv. Liščí chatě (soukromý objekt) a vede nás romantickým údolím Černého potoka až k odbočce k vodopádu. Jeho návštěvu bychom neměli vynechat, patří k nejhezčím v Jizerských horách. Po jeho prohlídce se vrátíme zpátky na odbočku a vystoupáme po široké cestě do první velké zákruty. Hned nad ní odbočuje doleva stezka k vyhlídce bájného Hajního kostela.
Nejsnazší návrat do Bílého Potoka je po stejné cestě. Nároční a zdatní milovníci přírody mohou pokračovat např. ke skalám vyhlídkového Frýdlantského cimbuří či pokračovat dále do hor.