SKALNÍ HRAD

Kdo zná dobře Jizerské hory, nediví se tomu, že tu v dávných dobách žila spousta lapků a loupežníků.  

Strmé stráně pokryté hlubokými lesy, v nichž se skrývají nepřístupné skály, zurčivé potůčky lemované zrádnými bažinami a rašelinovými loukami, to všechno dávalo tisíce úkrytů lidem, kteří se tu dobře vyznali. O mnoha místech se vypráví, že v nich pobývali loupežníci, ale jen málokde se našly stopy po nějakém osídlení. Výjimkou je Skalní hrad v bučinách u Oldřichova v Hájích. Sami archeologové mu dali potvrzení, že tu někdy na přelomu 13. a 14. století stál strážní hrádek biberštejnského mana, který vyhořel. Víc nic. Ale to je vlastně dobře! Protože my můžeme popustit uzdu své fantazii a nechat ožít dávné pověsti o lesních loupežnících, kteří hrad Biberstejnům uloupili a vyjížděli z něj, aby okrádali kupce na zemské stezce. Aby si zajistili svoji bezpečnost, vybudovali prý dvě dlouhé tajné chodby. Jedna vedla do Vorbachovy neboli Loupežnické jeskyně na severním svahu Kopřivníku a druhá až na frýdlantský hrad! Jednou padla loupežníkům do zajetí krásná dívka. Obyčejně své zajatce zabíjeli, ale její krása je obměkčila, tak ji nechali žít na hradě. Čas od času chodívala nakupovat do Frýdlantu zásoby, protože nikoho nenapadlo, že by mohla patřit mezi loupežníky. Nechodila samozřejmě sama. Vždycky ji doprovázel někdo z loupežníků a pořádně ji hlídal, aby neutekla. Žádný lapka, ani ten nejchytřejší, ovšem neuhlídá krásné děvče. To se nepovede ani tatínkům a maminkám a ti jsou daleko mazanější než ten nejmazanější zbojník! Dívka se ve Frýdlantě setkala s rytířem, zamilovali se do sebe, slovo dalo slovo a děvče prozradilo, odkud je a domluvili se, že loupežníky vydá právu. Bylo to zjara. Rytíř dal děvčeti pytlík máku a ta trousila semínka na zpáteční cestě. Uplynulo několik týdnů, ze semínek byly vzrostlé máky a frýdlantští po nich dojeli až k hradu, dobyli ho a vypálili. Kráska se svého milého nedočkala. Jakmile vojsko přitáhlo pod hrad, pochopil vůdce lapků, že jediný, kdo je mohl zradit, je právě ona, a chtěl ji zabít. Snažila se mu utéct po skalách, ale smekla se jí noha a ona se zřítila do hluboké průrvy. Dodnes se těm místům říká „Panenský skok“. Takže. Až se na Skalní hrad vypravíte, dávejte dobrý pozor, abyste se nedostali na kraj skály a neuklouzla vám noha. Mám vážné obavy, že by to místo po vás nepojmenovali. A vy byste si, v tom lepším případě, akorát pořádně natloukli.

TAJEMNÝ SKALNÍ HRAD V LESÍCH HEMMRICHU

Oldřichov v Hájích, železniční stanice – naučná stezka Oldřichovské háje a skály – Nová cesta – Hřebenový buk (3 km) – Skalní hrad – skála Gorila – Oldřichovské sedlo, parkoviště, hostinec (5,5 km) – Oldřichov v Hájích, železniční stanice. Celkem 8 km.
Příjemný výlet stinnými lesy zpestřený zastaveními naučné stezky.

Lesům v okolí Oldřichova v Hájích se odedávna říká Hemmrichu a navržený výlet jimi prochází. Můžeme ho podniknout v protisměru naučné stezky (zelené tvarové značení), na kterou dojdeme od železniční zastávky po modrých značkách (vlevo). Cestou k Hřebenovému buku nás čeká delší stoupání, od Skalního hradu nás stezka přivede k řadě horolezeckých skal. Nejnápadnější z nich je Gorila. Poté sestoupíme do Oldřichovského sedla, odkud můžeme pokračovat příjemnou lesní cestou vpravo od silnice (současně cyklotrasa) k železniční stanici. Výlet lze podniknout i z parkoviště v Oldřichovskému sedle; v tom případě doporučujeme opačný směr a železniční zastávku mineme.