ČIHADLA

Jako dítě jsem četla knížku Josefa Věromíra Plevy „Kapka vody“. Pan Pleva jako spisovatel i člověk dávno upadl v zapomnění, i když trochu neoprávněně.  

Ale jeho představa, jak by to vypadalo, kdyby si kapka vody pamatovala všechno, co se stalo od chvíle, kdy se voda zrodila, mě fascinuje dodnes. Řekněte sami, není to nádherná představa, že každá kapka vody s sebou nese paměť celých dějin Země? Tedy skoro celých. Protože přeci to jen nějakou chvilku (měřeno časem geologů) trvalo, než Země vychladla natolik, aby se na jejím povrchu mohla vytvořit moře a oceány. Asi proto mě tak okouzlují rašeliniště. Jsou plná vodních kapiček, dokonce i mech rašeliník má ve svých lístcích kapsičky, do kterých si jednotlivé kapičky střádá. A já si představuju, že jsou to vlastně knihovny, v nichž je uložená paměť Země. Rašeliniště mi připadají strašně stará a tajemná. Já vím, že zas tak strašně stará nejsou, ale tajemná jsou určitě. Rostou na nich úplně jiné rostliny než jinde na horách a co jednou schvátí, už nikdy nenavrátí. Jako peklo. Vypráví se, že v takovém rašelinovém jezírku se klidně utopí jezdec na koni nebo povoz s celým spřežením. Jednomu dřevaři spadla do vody jezírka Na Čihadle sekera a představte si, že ji za čas někdo vylovil z rybníka až ve Slezsku. Na rozdíl od pekla, které je černé a horké, jsou rašeliniště černá a studená. Teda v hloubce. Na povrchu jsou plná života, který má pevný řád a naruší-li ho někdo, tak ten život rychle zaniká. Rašeliniště jsou pro hory velmi důležitá, především jako zásobárna vody. To věděli staří horalé už dávno a dávno. Proto stvořili ošklivého skřítka, který žije právě tady na Čihadlech a hlídá rašeliniště před lidmi, kteří by mu chtěli škodit. A staré proroctví praví, že v den, kdy nastane konec světa, zřítí se vrcholová skála Ořešníku, největší čihadelské jezírko přeteče a voda a kamení zničí celé Hejnice a největší kámen se dovalí až na náměstí ve Frýdlantě. Ale vy se ničeho nebojte a určitě se jděte na Čihadla podívat. A kdybyste čirou náhodou ošklivého skřítka potkali, pěkně ho pozdravte. Aby viděl, že to s tím naším světem ještě není tak špatné, že tu pořád žijou slušní lidé a že by bylo škoda takový krásný svět ničit.

K TAJUPLNÉMU RAŠELINIŠTI NA ČIHADLE

Chata Smědava, parkoviště, autobusová zastávka – Štolpišská silnice – Na Kneipě, kiosek (3 km) – rašeliniště Na Čihadle, vyhlídková věž – zpět ke kiosku Na Kneipě (4,5 km) – odbočka k vrcholu Jizery (6 km) – Jizera a zpět na Štolpišskou silnici (9 km) – Smědava. Celkem 10,5 km, bez výstupu na Jizeru 7,5 km.
Výlet s možností výstupu na druhý nejvyšší vrchol české části Jizerských hor.

Od chaty Smědava stoupá červeně značená Štolpišská silnice nejprve strměji, pak již pozvolna až ke kiosku Na Kneipě. Odtud dojdeme zanedlouho po asfaltové silničce k rašeliništi Na Čihadle. Vpravo při cestě můžeme zahlédnout Gackův pomníček, který připomíná neobjasněnou vraždu z roku 1927. Na okraji rašeliniště stojí nová vyhlídková věž, z níž přehlédneme velkou část vrchoviště s několika jezírky. Cestou zpátky doporučujeme odbočit po žlutých značkách na vrchol Jizery, který patří k nejlepším vyhlídkovým místům celého pohoří. Z Jizery se musíme vrátit na Štolpišskou silnici, po které dojdeme zpět do výchozího místa.