TRNIŠTĚ

Nic nevoní tak krásně jako les v horkém letním odpoledni. Penízky slunečního světla se marnotratně sypou korunami stromů na lesní pěšinu a vy kráčíte podél čtrnácti zastavení „Křížové cesty“ až k zázračné studánce s oltáříkem Panny Marie.  

Ta tam je sláva poutního místa, kde uzdravovala zázračná voda. A přece vám trošku zatrne u srdce. Proč jste s sebou nepřinesli kytičku třeba jen obyčejného lučního kvítí a neozdobili s ní oba oltáříky místo umělohmotných kvítků, které tu už dlouho vzdorují počasí? Nenamítejte, že to rostlé kvítí za chvíli uvadne. Co vám brání, abyste sem dorazili častěji a postarali se o čerstvou výzdobu?  Pramínek vody v okrouhlé kamenné studánce by si to zasluhoval. A vy byste taky nepřišli zkrátka. No nebojte se, klekněte na zem, nakloňte se a pořádně si opláchněte oči. Tak, ještě jednou. A teď se pořádně podívejte kolem sebe. Nezdá se vám, že vidíte svět nějak jinak? Ostřeji, v hezčích barvách? A helemese, co se to támhle mihlo?! To není ani srnka, ani zajíc, ani žádné jiné lesní zvířátko. Kdepak, byla to víla. Světe, zboř se, kde ta se tady vzala? Víly, divoženky a lesní žínky se tady usadily kvůli rytíři Dornstovi. Měl kousek odtud hrad - na skále, která se kdysi jmenovala po něm Dornst a dneska se jí říká Trniště. Byl to špatný pán, celý kraj sténal pod jeho krutovládou a tolik lidí ho proklelo, že ani po smrti nenacházel klid a sužoval své panství dál. Tehdy se sem nastěhovaly všechny dobré pohádkové bytosti. Dle proroctví bylo totiž slíbeno, že když se jim podaří během roku učinit každý den jednoho člověka šťastným, bude zlý duch začarován do skály, na níž stál kdysi jeho hrad, a nebude už moct škodit lidem v okolí. Byla to těžká práce. Lidé vílám a divoženkám nevěřili, báli se jich, a sám Dornst mařil jejich snahy. Moc se mu nechtělo do skalního vězení. Přece však nakonec přišla chvíle, kdy malé děvčátko, třistašedesátépáté v jednom roce přišlo domů se zástěrkou plnou suchého listí, které se změnilo ve zlato a zachránilo tak děvče i jeho maminku od smrti hladem. Krutý rytíř byl uvězněn mezi skalami a svůj vztek si vybíjel jen na nebožácích, kteří museli kolem Trniště projít v noci. Navždy ho však mohla z jeho prokletí vysvobodit jen dívka, která by o půlnoci na bílém koni bez jediného slova, bez jediného zastavení objela skálu. Jen jednou se taková našla. Pyšná a vzpurná přijela z Janova na koni bílém jak padlý sníh. Sotva však ponocný odtroubil půlnoc, zahřmělo a nebesa začaly křižovat blesky. Ozvalo se houkání sov a vytí vlků. Kůň se vzpíral jít vpřed a žena ztratila trpělivost. Začala hlasitě klít a nevybíravě koni nadávat. V tom okamžiku se rozpoutalo peklo. Kůň se splašil a žena byla ráda, že se dostala do Janova živá a zdravá. A jak je to s Dornstem dneska? Víte co? Utíkejte honem za tou divoženkou, ještě se jí támhle v křoví míhá sukýnka. Určitě vás dovede pěšinkou až k Trništi a když ji hezky poprosíte, určitě vám toho o Dornstovi řekne víc než já. Třeba vás obdaruje i nějakým suchým lístkem. Ten určitě nezahazujte, protože by se vám mohl proměnit ve zlato. A kdybyste ji náhodou někde ztratili z očí - já vám říkala, ať si je pořádně umejete ve studánce s léčivou vodou, abyste lépe viděli - natrháte si na Trništi alespoň borůvky. Těch je tam dost. 

NA BÁJNÉ TRNIŠTĚ A K ZÁZRAČNÉ STUDÁNCE

Bedřichov, konečná MHD – Bedřichovské sedlo (též sedlo Maliníku) – Malinový vrch, Weberova chata – Hašlerova chata (dříve Murano) – poutní místo s křížovou cestou – skála Trniště – Janov nad Nisou. Celkem 5,5 km. Nenáročná vycházka pro celé rodiny.

Z konečné stanice MHD Liberec a Jablonec n. N. se vydáme po silnici směrem k Liberci. V sedle odbočíme doleva po zelených značkách, které nás doprovodí až do Janova nad Nisou. Překročíme Malinový vrch, projdeme nad lyžařskými sjezdovkami a postupně klesneme k Hašlerově chatě. Před ní odbočíme k malebné poutní studánce, od níž se zas vrátíme k hotelu. Krátká odbočka sleduje zastavení staré poutní cesty. Projdeme kolem hotelu a brzy přijdeme k další malé odbočce – k bájemi opředenému Trništi. Skála je přístupná po schodech, rozhled však v současné době zakrývají okolní stromy.