PROTRŽENÁ PŘEHRADA

Mám to tady ráda. Zní to divně mluvit takhle o místě, k němuž se váže tolik lidských tragédií, ale já se sem pouštím s každým podzimem.  

A pod šoupátkovou věží, která vypadá jako hradní hláska, v níž spí Šípková Růženka, nacházím klid a mír. Možná že všechnu hrůzu a bolesti způsobené 18. září 1916 rozbouřenými vodami vykoupila dobrovolná smrt ing. Podhajského, jenž vedl kolaudační komisi. Zastřelil se ve chvíli, kdy se dozvěděl, že se hráz protrhla. Těžko soudit, jakou cenu tato oběť měla. Jedno je však jisté. A to platí pro všechny časy. Můžeme chybovat, ale musíme za to nést důsledky. Možná že právě tady se shromáždily duše všech mrtvých a postižených, aby poděkovali za vlnu solidarity, která se tenkrát zvedla v celém Rakousko-Uhersku sužovaném I. světovou válkou a uspořádali sbírku ve prospěch postižených. Mám to tady ráda. Mám ráda cestu kopírující skotačivé kaskády Bílé Desné. Ten úsek, kdy se cesta vzdálí od vody a proplítá se smrkovým mlázím, mě vždycky naplní obavami, že jsem se ztratila a jdu někam jinam. A pak to přijde. Rovinka, v níž se jen těžko dají tušit základy Krömerovy boudy, ústí štoly, která spojuje údolí Bílé a Černé Desné, pár smrků a zas je tam. Věž z pohádky o Šípkové Růžence. Ale žádná princezna v ní nespí. Což ovšem neznamená, že se tu můžete chovat jako skotáci. Křičet, nadávat a dělat nepořádek. Nad povodím Desné totiž bdí vodník, který si moc potrpí na dobré vychování. Jednou ten vodník potkal nějakého muže a pozdravil. Muž neodpověděl a vodník se rozzlobil a chtěl nezdvořáka stáhnout do vody a utopit. Muž dostal strach a hned se začal modlit k Panence Marii. A skutečně se objevila bílá bytost, která hastrmana zahnala na ústup. Muž se třásl jako osika a lidé, kteří ho na břehu Desné našli, ho museli odnést domů. Nebožák se zmítal v horečkách a blouznil a kdykoli se mu vrátilo vědomí, viděl stát před oknem uraženého vodníka. Nakonec zemřel a příbuzní mu nechali postavit kapličku, která stála v šumburském kopci nad Maurtnerovou vilou až do roku 1891. Takže - milé děti, a nejen vy – až budete brouzdat po Jizerkách, každého pěkně pozdravte. Ono není tak úplně jisté, jestli se ten vodník náhodou neodstěhoval někam jinam.

K PROTRŽENÉ PŘEHRADĚ NA BÍLÉ DESNÉ

Josefův Důl, železniční stanice – Lesní brána (1 km) – Mariánskohorské boudy – Protržená přehrada (4 km) – základy Krömerovy boudy – Desná I – pamětní kámen přehradní katastrofy (9 km) – Desná, vlak, bus. Celkem 10,5 km.

Nepříliš náročný výlet na vyhlídkový vrchol, který si lze zpestřit návštěvou ojedinělého chráněného porostu tisů a prohlídkou vodního díla Fojtka. Z Dračího vrchu strmější sestup. U železniční stanice v Krásné Studánce vyhledáme zelené značky, které nás provedou obcí Radčice. Zvolna stoupáme k rozcestím nad Kateřinkami a pod Dračím vrchem. Dračí vrch s mohutným skaliskem, na jehož vrchol vedou schody se zábradlím, nabízí velmi působivý rozhled. Nad obcí Fotka se můžeme rozhodnout ke krátkému odbočení k přírodní památce Fojtecké tisy pod Dračím vrchem. Po návratu dojdeme na silnici v údolí. Po ní přijdeme zanedlouho k malé fojtecké přehradě. Doporučujeme pokračovat po nové vycházkové stezce na jejím západním břehu (vlevo), přejít po hrázi zpět na silnici a po žlutých značkách dojít na nádraží v Mníšku u Liberce.